Přeskočit na hlavní obsah

Spící Beatrice - Júlia Matulová


3,5 ⭐ z 5 ⭐

Ve světě se začal nekontrolovatelně šířit nový virus, na který nikdo nezná lék a nikdo neví, co jej způsobuje. Jediné, co se o něm ví, je to, že ten, kdo je jím nakažen, upadne do kómatu, ze kterého se zatím nikdo neprobudil. Tenhle virus útočí bez varování, nemá žádné příznaky, které by Vám prozradily, že jej máte, a tak můžete klidně uprostřed jízdy automobilem upadnout do kómatu. Počet nakažených denně narůstá a vědci jsou tak pod velkým tlakem, aby co nejrychleji našli lék. Rozhodnou se proto přistoupit k testování přímo na lidech.

Jednou z dobrovolníků, kteří se do výzkumu přihlásí, je i osmnáctiletá Beatrice. Ačkoliv byla za dobrovolnictví vypsána vysoká odměna, Beatrice měla jinou motivaci k tomu, aby se rozhodla stát se pokusným králíkem. Její největší motivací je to, že chce zachránit své blízké a je ochotná pro to riskovat svůj vlastní život. 

"Prostě už jsem se na to nemohla dál dívat. Poslouchat, kolik lidí je v bezvědomí, kolik zemřelo při dopravních nehodách, kolik omdlelo při vaření a zahynulo v ohni...Musela jsem něco udělat."

Po příjezdu do laboratoře, kde probíhá výzkum, jí na okamžik přepadnou obavy, zda se rozhodla správně, pak si ale vzpomene na své blízké, kteří jsou v kómatu, a má jasno. Je tu správně a nenechá se odradit ani odměřeným chováním některých pracovníků laboratoře. 

"Vystoupili v šestém patře a Mike ukázal každému jedny dveře. Bee nemohlo uniknout jeho strohé chování. Jsou přece taky lidé, tak proč se k nim chová jak ke špíně na svých botách, kterou je jen potřeba utřít do rohožky?" 

Naštěstí ne všichni pracovníci jsou takto odměření a ve většině případů se k dobrovolníkům chovají zdvořile, čas od času si ale Beatrice moc dobře uvědomuje, že pro ně jsou pouze objekty pro testování a rozhodne se to taky tak brát. Celkem rychle se skamarádí s ostatními dobrovolníky a začne poznávat jejich příběhy a důvody, proč se rozhodli pro tento krok. Každý z nich má svůj důvod, který je pro ně velmi důležitý. Nejvíce si Beatrice ale začne rozumět s Charliem, synem vedoucího výzkumu. Charlie je velice chytrý a ve vědě se také vyzná, proto se spojí s Beatricí a začnou spolu pracovat na svém vlastním výzkumu, díky kterému si začnou být opravdu blízcí. 

"Vypadalo to, že se svět pomalu mění. Lidé se snažili postarat o své blízké, a přitom se k nim nepřipojit na lůžku. Vznikaly nové dobročinné organizace, které slibovaly peníze a pracovní síly, aby zdravotní zařízení zvládla nápor nových pacientů. Bea se smutně usmála. Najednou opravdu cítila podporu, nepřipadala si tady tak sama, jako by se snažila jen ona s několika přáteli. Spousta dalších po celém světě spolupracovala, aby lidstvo přežilo." 

Povede se vědcům skutečně najít ten správný lék včas, nebo celé lidstvo upadne do nekonečného kómatu? To se nechte překvapit. 


Téma, jako kdyby bylo vystřižené ze současného dění ve světě. Virus, který se nekontrolovatelně šíří po celém světě...to opravdu zní jak koronavirus, ale není tomu tak. Autorka tento příběh napsala několik let před tím, než se tento vir u nás objevil a jeho vydání v knižní podobě se zrovna trefilo do této doby. Nicméně asi hlavně díky tomu mě kniha po přečtení anotace tak zaujala. Musím ale říct, že jsem od knihy očekávala trochu něco jiného, než jsem od ní nakonec dostala. Čekala jsem, že se více bude probírat ten vir a celkově i ten výzkum, což se tam pro mě objevovalo v hrozně malém množství. Daleko více se tam spíše rozebíral vztah Beatrice a Charlieho. Jak už jsem tu na blogu několikrát zmiňovala, tak já na tu romantiku moc nejsem, takže jsem si myslela, že mě to v příběhu bude hodně rušit, ale překvapivě tomu tak nebylo. V příběhu se pak objevovaly hodně situace, které mi přišly těžko uvěřitelné. Například to, jak se Beatrice bezstarostně mohla procházet po celém výzkumném centru a nikdo proti tomu nic nenamítal, ačkoliv ostatním dobrovolníkům to umožněno nebylo. Ano, sice to většinou bylo v doprovodu Charlieho, ale i tak mi to přišlo zvláštní.

Postavy mi vesměs přišly sympatické. Nejvíce se v knize seznámíme pochopitelně s Beatricí a Charliem. Beatrice je z počátku taková plachá holka, která se postupně rozkoukává a otrkává. Rozhodně ji na svých blízkých hodně záleží, a nejenom na nich. Je hodně obětavá, kamarádská, citlivá a pro správnou věc by udělala opravdu cokoliv. Ze všech postav mi byla nejvíce sympatická, asi i proto, že jsem se v ní někdy trochu poznávala. Charlie je pohledný, charismatický a cílevědomý chlapec, který Beatrici upoutal hned na první pohled. Je velice chytrý, nejspíše po svém otci, a proto se rozhodne, že sám bude také pátrat po nalezení léku. Nicméně jeho vzhled ani inteligence nezapříčinily to, že by byl nějak arogantní. Naopak je velmi milý a bez problému navazuje vztahy se svým okolím. Beatrice mu rychle přirostla k srdci a dokáže pro ni riskovat opravdu vše.

Do knihy jsem se začetla hned od první kapitoly, je napsaná totiž velmi čtivým stylem, má krátké kapitoly, takže mi čtení opravdu rychle utíkalo. Ty krátké kapitoly hodně cením, nejsem totiž příznivcem nekonečných kapitol. Celý příběh je psaný v er-formě, což mi vyhovovalo. Osobně mi je vlastně jedno, jestli je to psané v ich, nebo er-formě. Do každého příběhu se hodí trochu něco jiného a tady to rozhodně byla ta er-forma. Nechybí tu ani "záporná" postava, proti které se snaží bojovat, což příběhu také přidá na zajímavosti. Co se mi hodně líbilo a chtěla bych vyzdvihnout je to, že nám autorka hned na začátku nevysvětlila úplně všechny skutečnosti (např. kdo je Fred, kvůli kterému se Beatrice přihlásila do výzkumu) a nechala nás celý příběh přemýšlet nad tím, jak to vlastně je a na konci příběhu jsme teprve zjistili pravdu. Někoho to může možná rušit, ale mě nad tím bavilo přemýšlet a pokoušet se to odhalit (to mám z toho čtení thrillerů no). Konec mi ale přišel hodně uspěchaný. Se zakončením příběhu jsem byla sice celkem spokojená, jen bych to asi trochu protáhla a celé více vysvětlila.

Celkově musím říct, že se mi kniha líbila, byla to taková příjemná oddychová a milá záležitost. Kdybych jí měla někomu doporučit, tak spíše mladším čtenářům než jsem já. V některých částech jsem si na knihu přišla už opravdu stará, a to zejména kvůli některým situacím, které mi přišly nereálné, někdy až naivní, ale vím, že mladší holky by z knihy mohly být hodně nadšené, přece jen je cílena spíše na ně.

Na to, že je to autorčina prvotina a původně to byl příběh napsaný na Wattpad, tak je to opravdu povedené dílo. Není vůbec divu, že autorka s ním vyhrála soutěž nakladatelství CooBoo, díky němuž vděčíme za to, že knihu můžeme držet v ruce.


Tuto knihu jsem vyhrála v takovém minikonkurzu na jednorázovou spolupráci od Humbooku (jestli nejste v jejich facebookové skupině Humbook blogeři, tak se tam určitě přidejte, čas od času se tam tahle objeví možnost získat knihu na recenzi). Tímto chci celému týmu Humbooku ještě jednou poděkovat za tuto možnost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roztříštěná láska - Stacey Marie Brown

Roztříštěná láska je příběhem mladičké Jaymerson, která se zotavuje z děsivé autonehody, při které přišla o přítele. Tenhle zážitek ji nenávratně změnil a přijde si, že už do svého starého života nepatří. Nikdo ji nerozumí, až na jednu osobu, kterou z duše nenávidí, a tou je další přeživší nehody, jednovaječné dvojče jejího mrtvého přítele, Hunter. Dokáží zapomenout na vzájemnou nevraživost a být si oporou v takového těžké chvíli? A kam až by je jejich nové přátelství mohlo zavést? "Vznášela jsem se a točila, jako bych byla připevněná ke křídlům raněného ptáka. Řítila jsem se dolů, směrem k tvrdé zemi. Na okamžik to bylo nádherné, jako bych létala, vznášela se vysoko, svobodná. A pak jsem dopadla. Sklo se roztříštilo, kov skřípal a sténal. Bolest mě připravila o dech a jeden po druhém povypínala mé smysly. A pak… nic. Žádný zvuk. Žádná chuť. Žádný pocit. Žádné já. Jen temnota." Tato kniha byla naprostá emociální smršť, která mě vtáhla hned v první kapitole a nepustila mě až d...

Alcatraz versus ďábelští knihovníci - Brandon Sanderson (1. díl)

Představte si, že byste právě teď zjistili, že to, co Vás celý život učili a vše, co znáte, je vlastně lež a celý svět vypadá a funguje úplně jinak. Přesně to se stalo Alcatrazovi Smedrymu, který třináct let žil v domnění, že nemá žádnou rodinu. Celý život žije po pěstounských rodinách, kterých bylo opravdu mnoho, neboť jej nikdo u sebe dlouho nechce. Ne, že by to byl zlý kluk, ale má takové prokletí, že všechno, na co sáhne, tak se zničí (například kliky od dveří, které mu zůstaly v ruce, už přestal počítat), a tak jej všichni považují za problémového. K třináctým narozeninám mu ale dorazí balíček se vzkazem od jeho rodičů, na kterém stojí, že mu zasílají jeho dědictví. Když otevře balíček, tak v něm najde pytlík plný písku. Vůbec nechápe, co to má znamenat, ale zase tak moc si s tím hlavu neláme. A to až do té doby, než jej kontaktuje muž, který se představí jako jeho dědeček. Ten tvrdí, že se jedná o vzácný písek, který se v žádném případě nesmí dostat do rukou knihovníkům. Knihovní...

Kdo jsem a proč jsem založila tento blog

Ahojky knihomole/knihomolko,  ráda bych Ti tu řekla pár slov o mé maličkosti, abys věděl/a, kdo stojí za tvorbou tohoto blogu a bookstagramu. Jmenuji se Petra Vachlová, ale přátelé mi říkají Péťo, Peťul, nebo Pípo. Jsem obyčejná holka, co miluje knihy, filmy, zvířata, jógu, přírodu a tetování. V současné době žiji Ústeckém kraji s přítelem a pejskem Charliem.  Vystudovala jsem SOŠ v Ústí nad Labem - obor Veřejnosprávní činnost a následně jsem dálkově vystudovala VOŠ v Mostě - obor Právní asistence. Skoro čtyři roky jsem pracovala v oboru, ale nakonec jsem se rozhodla změnit svojí životní cestu a vydat se úplně jiným směrem - začala jsem pracovat jako pedagog volného času. Již několik let jezdím na dětské tábory jako vedoucí, zdravotník nebo hlavní vedoucí. Práce s dětmi mě vždy neskutečně bavila a naplňovala, takže když jsem dostala možnost získat toto místo, tak jsem ani minutu neváhala a vzala ho, protože komu by se nelíbilo, že jeho práce může být zároveň i jeho koníček. S ...