Instablog o knihách

Olivie v životě nepoznala moc štěstí. Je jí šestnáct let, své rodiče nezná, celý svůj život žije v dívčí škole, kde nemá žádné kamarádky. Kromě rodiny a přátel jí chybí také hlas, co jí ale rozhodně nechybí je kuráž. Nikdy to nebyla dívka, která by se čehokoliv bála, ani přízraků (duchů), které vidí. Má velké sny a věří, že jednou v životě svou rodinu opět potká a bude šťastná. Jediné, co jí po nich zůstalo, je malý zelený deník se zlatým G, matčin deník, který zná již celý nazpaměť, přesto si jej neustále čte a snaží se více pochopit to, jak její matka přemýšlela. Z deníku pozná, že její otec zemřel ještě před tím, než se narodila a matka na tom nebyla psychicky dobře, dokonce blouznila. Přesto je deník to nejcennější, co ve svém životě má.  Jednoho dne dostane dopis, který jí poslal její strýc Arthur, matčin bratr. Píše v něm, že ji již dlouho hledá a byl by moc rád, kdyby se přestěhovala do jejich rodinného sídla, které se jmenuje Gallant. Tohle místo ale Olivie zná z matčina deníku

Kdo četl Nástroje smrti, tak určitě nemůže neznat postavu Simona Lewise, civilského chlapce, který pochází z Brooklynu, hraje v chlapecké kapele, miluje komiksy, DnD, vtipná trička a kávu. Hlavně je to ale nejlepší přítel Clary Fairchildové, lovkyně stínů. Díky jejich přátelství se o tomto světě dozvěděl a je jeho součástí, dokonce je jedním z jeho hrdinů. Přesně z toho důvodu se rozhodne nastoupit na Akademii lovců stínů, aby všem, a hlavně sobě dokázal, že je ten, za kterého ho všichni považují. V této knize se ukrývá celkem deset povídek, které mapují Simonův pobyt na Akademii. Nejsou ale jen o něm, ale seznámíme se v nich s doposud nepublikovanými příběhy zástupců všech sérií z tohoto světa, kterými jsou například Tessa, Will, bratr Zachariáš, James, Matthew, Helen, Mark, Robert, Valentýn, Magnus, Alek a mnoho dalších. Děj knihy navazuje přímo na události z Nástrojů smrti a předchází Temným lstím. Osobně bych doporučila čtení Akademie nechat až jako nakonec po přečtení všech ostatn

Jean nežije zrovna život, který by jí někdo záviděl. Třicítka je za ní a stále žije s matkou, žádný vztah na obzoru, takže ani děti nemá. Živí se psaním článků, které za nic nestojí. Všechno se ale změní v momentě, kdy dostane na starosti napsat článek o Gretchen, která tvrdí, že porodila dceru přestože byla panna. Jean se snaží zjistit o jejím případu více a také to, zda je pravdivý. Čím více se tím ale zabývá, tím více se jejich životy začnou propojovat a vypadá to, že by přeci jen konečně mohla najít štěstí. Nic ale není tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát. A nic není zadarmo. "Možná bych měla nejdříve ze všeho říct, že i když jsem vyrůstala jako velice nevinná dívka, věděla jsem, odkud se berou děti. Má matka byla dost přísná - velmi nábožensky založená - a samozřejmě jsem nechodila s žádnými kluky, nic takového. Ale neudržovala mě v nevědomosti. Takže když jsem šla krátce před svými devatenáctými narozeninami k lékaři, protože jsem se cítila unavená a měla jsem b