Pokračování Mafaldina příběhu, který vypráví kniha s názvem Vzdálenost mezi mnou a třešní ( recenze zde ). Mafalda je zde již o tři roky starší a její zrak je plně zahalen mlhou. Dokáže vidět pouze stíny a jediná barva, kterou dokáže rozeznat, je červená. Se svou nemocí se ale již naučila žít a zvládá fungovat celkem samostatně. Její nejlepší přítel Filippo jí ale i tak moc rád se vším pomáhá. V této knize budeme sledovat nejen Mafaldin statečný boj s nemocí či s problémy dospívajících dívek, a k těm samozřejmě patří i první láska. „Všechny děti se bojí tmy: myslí si, že je to ta nejstrašidelnější věc na světě. Já ne. Když jsem přicházela o zrak, zjistila jsem, že ve tmě nejsou příšery, jenom stíny mých rodičů, mého nejlepšího kamaráda Filippa a Optima Turcareta… Pro mě je nejstrašidelnější na světě, když jeden z těch stínů zmizí. Potichu." Ačkoliv se mi první kniha o Mafaldě líbila, tak z tohoto dílu nejsem zase tak nadšená. 🥺Nemůžu říct, že by byl vyloženě špatný, ale co ...
Instablog o knihách již není jen bookstagramem, ale má svůj vlastní blog ❤