V první části tohoto článku jsme se seznámili s tím, jaký byl Siriusův život před tím, než byl uvězněn v Azkabanu. Nyní se podíváme na to, co se dělo poté, co se mu povedlo z vězení utéct.
První část článku si můžeš přečíst zde.
První, komu se povedlo uniknout
V roce 1993, tedy 12 let poté, co byl uvězněn v Azkabanu, zde probíhala inspekce Ministerstva kouzel, při které se mu do rukou dostal výtisk Denního věštce. V tomto vydání se shodou okolností objevila fotografie rodiny Weasleyových, na které Ron držel v ruce svou krysu Prašivku. Sirius v ní ihned poznal Petera (ten se po své předstírané smrti vetřel k nim do rodiny jako mazlíček, aby měl čerstvé informace o tom, když by se Voldemort vracel k moci), kterému se stále toužil pomstít. Zároveň měl strach i o Harryho, protože věděl, že je ve stejném věku jako Ron a mohl by se tedy nacházet v blízkosti Petera. Využil tedy opět svých schopností zvěromága (o kterých věděli jen Pobertové), proměnil se ve velkého černého psa (ovšem nyní značně podvyživeného) a rozhodl se za nimi vydat. Díky tomu, že mozkomorové nedokázali rozeznat zvířecí pocity, si vůbec nevšimli, že se mu povedlo proklouznout. Vězení se nacházelo uprostřed Severního moře, což pro jeho psí podobu nebyl žádný problém a doplaval až na pevninu, čímž se stal prvním, komu se povedlo uniknout z obávaného Azkabanského vězení.
První místo, kam se vydal, byl Kvikálkov, protože si chtěl ověřit, že se Harrymu daří dobře. Harrymu se ho povedlo zahlédnout v jeho zvířecí podobě v temné uličce a dost ho to vyděsilo. Neměl ovšem tušení, že se nejedná o skutečného psa a v této chvíli ani o tom, kdo je Sirius Black.
Když se na veřejnost dostala zpráva o jeho útěku, tak to vzbudilo všeobecnou paniku. Mnoho lidí věřilo tomu, že se chystá spáchat další masovou vraždu, zabít Harryho a pomoct navrátit moc Voldemortovi. Vyhlásilo se po něm rozsáhlé pátrání, které ovšem nemělo žádné výsledky. Ministerstvo kouzel dokonce o jeho útěku obeznámilo i mudlovskou společnost, která po něm také vyhlásila pátrání.
Sirius chtěl být co nejblíže Bradavicím, a proto se ukrýval v okolí Prasinek, Zapovězeného lesa, a nakonec i v Chroptící chýši pod vrbou mlátičkou. Snažil se dávat pozor na Harryho a často ho sledoval, při čemž byl ale velmi neopatrný a Harry si jej několikrát všiml – v této době již věděl o důvodu jeho uvěznění v Azkabanu a myslel si, že pes, kterého vídá, je smrtonoš, který mu předpovídá smrt, a tedy to, že se Sirius vrátil dokonat to, co Voldemort nedokončil. Při jeho toulkách okolo hradu si jej všiml ale i Křivonožka (Hermionin kocour), se kterým se mu povedlo se spřátelit. Ten moc dobře poznal, že se ve skutečnosti nejedná o psa, ale o člověka. Stejně tak dobře to věděl i o Prašivce, kterou se snažil polapit a dovést ji svému novému příteli do Chroptící chýše. Ron si ale myslel, že se jen pokouší sníst jeho krysu, a proto z ní vůbec nespustil oči. Sirius se proto rozhodl si pro něj do hradu dojít sám. Proplížil se tam tajnou chodbou, která vedla z jeho úkrytu a pokusil se dostat do nebelvírské společenské místnosti. Buclatá dáma ho ovšem odmítala pustit dovnitř, a proto drápy roztrhal její obraz. Při jeho dalším pokusu měl již ale větší štěstí díky tomu, že pro něj Křivonožka ukradl seznam hesel, které si zapsal Neville (vstup již nehlídala Buclatá dáma, která by jej tam ani tak nepustila). Petera zde ale nenašel. Tomu se povedlo zjistit, že po něm pátrá, znovu tak předstíral svou smrt a ukryl se.
V tváří tvář svému kmotřenci
Po několika měsících, kdy si Ron myslel, že je jeho krysa mrtvá, ji našel schovanou v Hagridově boudě. Na zpáteční cestě na hrad se ale srazili se Siriusem v jeho psí podobě, který Rona chytil za nohu a odtáhl ho do Chroptící chýše i s jeho mazlíčkem. Harry a Hermiona se okamžitě vydali za nimi. Poté, co se jim povedlo překonat vrbu mlátičku a proniknout do úkrytu, zde našli místo velkého psa uprchlého vězně, který měl mít na svědomí Harryho rodiče. V touze pomstít je se Harry vrhl na Siriuse, který byl značně oslabený a navíc bez hůlky, a neměl se proto jak bránit. V tom ale do místnosti vrazil Remus, který v tomto roce vyučoval v Bradavicích obranu proti černé magii. Měl u sebe Pobertův plánek, který předtím zabavil Harrymu (ten ho dostal od dvojčat Weasleyových, kteří jej ukradli z Filchova kabinetu) a spatřil na něm Petera a hned mu došlo, jak to celé před dvanácti lety bylo. Okamžitě se vydal po jeho stopách pomocí plánku a dorazil do Chroptící chýše právě včas, aby stihl odzbrojit Harryho, který se chystal zabít jeho přítele.
Chvilku po něm do místnosti dorazil i Snape, který ho sem sledoval. V momentě, kdy spatřil Siriuse, ho chtěl okamžitě odvést mozkomorům, protože si myslel, že to kvůli němu zemřela Lily (jediná žena, kterou za svůj život miloval). Harry jej ale ovšem omráčil, protože si chtěl vyslechnout Siriusovu verzi. Ten tak poprvé po dvanácti letech dostal šanci uvést vše na pravou míru. Spolu s Lupinem pak proměnili Prašivku zpět do lidské podoby a chystali se pomstít Jamese tím, že Petera zabijí. Harry je ovšem zastavil a přesvědčil je, aby ho odvedli nahoru na hrad a předali ho do rukou mozkomorů, čímž by se i očistilo Siriusovo jméno. Také byl přesvědčen o tom, že by si to takto přál jeho otec.
Při cestě na hrad se Sirius zeptal Harryho, zda by nechtěl žít s ním, a to i přestože měl strach, že tuto nabídku odmítne. Nejenže ji Harry neodmítl, byl z ní ale i velmi nadšený, protože to znamenalo, že by mohl opustit Dursleyovi a najít tak konečně opravdový domov, kde ho budou mít rádi. Štěstí jim ale nepřálo. Byl totiž zrovna úplněk a Remus po tom, co na plánku zahlédl Petera, si zapomněl vzít svůj lektvar, který mu zabraňoval se přeměnit do své vlkodlačí podoby. V této podobě se vůbec nedokázal ovládat a nebyl si vědom toho, co dělá. Sirius se ve snaze ochránit trojici dětí přeměnil zpět do své psí podoby a dal se s ním do boje. V tu samou chvíli se opět objevil Snape, který se před děti postavil, aby je také ochránil. Toho ale využil Peter, kterému se povedlo uniknout. Boj se mezitím přemístil k jezeru. Lupin nakonec uslyšel "vlkodlačí" volání a utekl za ním. Sirius byl natolik oslabený bojem, že zůstal jen ležet na zemi. K jezeru dorazili mozkomorové, kteří měli hlídat hrad a začali z něj vysávat šťastné vzpomínky. Harry utekl Snapeovi a našel Siriuse v obklopení mozkomorů. Snažil se vykouzlit patronovo zaklínadlo, ale nedařilo se mu to. Nakonec se mozkomorové vrhli i na jeho šťastné vzpomínky. V momentě, kdy se chystali Siriusovi dát "polibek" (čímž by mu vysáli duši), se objevil velký patron v podobě jelena, který je na poslední chvíli oba zachránil.
Jelikož se Peterovi povedlo utéct, neměli žádný důkaz o Siriusovo nevině. Byl tak stejně nakonec odsouzen k "polibku" od mozkomora a prozatím jej uvěznili ve školní věži. Brumbál v jeho nevinu ale i tak uvěřil a poradil Hermioně, jak jej mají pomocí obraceče času zachránit (a nejen jeho). Hermiona s Harrym se tak vrátili v čase a zachránili život hippogryffovi Klofanovi (odsouzeného k smrti za zranění, které způsobil Dracovi), na němž mohl pak Sirius uniknout z věže.
Život na útěku
Po svém útěku z Bradavic poslal Harrymu a jeho přátelům dopis, ve kterém jim děkoval za jejich pomoc. Ronovi dokonce daroval malou sovu Papušíka, jako náhradu za Prašivku. Jelikož ale nikdo kromě nich a pár dalších lidí nevědělo o jeho nevině, tak se musel dál skrývat. Unikl proto z Evropy a s Harrym občas komunikoval alespoň skrz dopisy, které mu posílal pomocí exotických ptáků, podle čehož Harry usuzoval, že se ukrývá někde v tropech. Vybudovali si spolu velice silný vztah, byli skoro jako otec a syn. Po tom, co se Sirius dozvěděl o Harryho bolestech jizvy, (což nasvědčovalo tomu, že se Voldemort nejspíše vrací k moci) se rozhodl vrátit do Británie.
Velice riskoval, když se znovu ukryl v jeskyni poblíž Prasinek. Měl o Harryho velký strach, protože byl zapsán do Turnaje tří kouzelnických škol, což nasvědčovalo tomu, že se mu snaží někdo ublížit, a proto mu chtěl být nablízku. Harry a jeho přátele ho sem občas chodili navštěvovat a mohl je tak varovat před tím, že ředitel Kruvalu Karkaroff byl v minulosti Smrtijedem. Ti se mu naopak svěřili s tím, že se kolem hradu již dvakrát potloukal pohřešovaný Barty Skrk starší a choval se velice zvláštně. Sirius byl toho názoru, že byl určitě očarovaný a snažil se dostat k Brumbálovi, aby mu to sdělil. Kouzlo bylo ale natolik silné, že se mu to nedařilo, což vysvětlovalo jeho zvláštní chování. Poté poradil Harrymu, aby trénoval obranná kouzla a nikdy nechodil nikde sám, aby se nedostal do žádného nebezpečí.
Po tom, co se Harry vrátil z posledního úkolu a sdělil všem, že se Voldemort vrátil, ho vzal Brumbál k sobě do pracovny, kam zavolal i Siriuse. Když popisoval události, které se udály při plnění posledního úkolu, tak se Sirius nedokázal ovládnout a několikrát mu skočil do řeči. Byl na Brumbála hodně naštvaný, že dopustil, aby se jeho kmotřenec dostal do takového nebezpečí. Když pak uslyšel, že Harry spatřil při souboji s Voldemortem stíny svých rodičů, tak ho to hodně zasáhlo. Poté byl Harry odveden na ošetřovnu, kde s ním zůstal ve své psí podobě a hlídal ho. Na Brumbálovu žádost se zde usmířil se Snapem, ačkoliv z toho ani jeden neměli radost. Bylo to ale potřeba k tomu, aby spolu mohli spolupracovat na plánu, jak zastavit Voldemorta.
Druhá kouzelnická válka
Fénixův řád byl obnoven a jeho štábem se stal právě Siriusův dům na Grimmauldově náměstí 12. Na Brumbálův pokyn shromáždil všechny staré členy Řádu a informoval je o situaci. Protože pro něj ale nebylo bezpečné se potulovat po ulicích, přece jen to byl pořád hledaný "zločinec", tak musel zůstávat neustále uvnitř domu, což těžce nesl, protože si přišel zbytečný. Neodolal však a doprovodil Harryho ke spěšnému vlaku do Bradavic, samozřejmě ale ve své psí podobě (což bylo i tak velmi nebezpečné, protože Draco jej poznal). Na nádraží mu předal fotografii původního Fénixova řádu. S Harrym zůstal v průběhu roku v kontaktu, a to prostřednictvím sov a letaxové sítě, na což ale přišla Dolores Umbridgeová a málem se jí povedlo jej chytit.
Sirius měl v Harryho velkou důvěru a často v něm viděl jeho otce, což mu bylo ostatními mnohdy vyčítáno. Dle nich by pro něj měl být spíše více otcem než kamarádem. Povzbudil ho například v tom, aby se postavil proti Umbridgeové a chválil ho za zbudování Brumbálovy armády, protože přesně to samé by udělal James, kdyby byl na Harryho místě. Také mu často sděloval informace ohledně Řádu a jejich plánů, ačkoliv si ostatní mysleli, že je na to Harry moc mladý.
Z toho, že nemohl opustit dům, ve kterém byl většinu času sám, a aktivně se tak podílet na boji proti Voldemortovi, začal upadat do velmi silných depresí. Těsně po tom, co Harry ve snu spatřil útok na Artura Weasleyho a nahlásil to Brumbálovi, byl se svými přáteli poslán k Siriusovi, protože jeho dům byl v blízkosti nemocnice, ve které byl Artur umístěn a mohli ho tak navštěvovat. Ačkoliv se tam dopravili uprostřed noci, našli Siriuse oblečeného v jeho denním oblečení a byl z něj silně cítit alkohol. Když ale zjistil, že mají Weasleyovi a Harry v plánu u něj zůstat přes Vánoce, měl z toho obrovskou radost a jeho deprese ihned zmizely (dokonce si i prozpěvoval během toho, co krmil Klofana a vyzdobil celý dům vánočními ozdobami). Zde pak Harrymu u rodokmenu, který byl na zdi jedné z místností, vyprávěl o svém dětství a rodině.
Smrt
Po tom, co se Harry vrátil do Bradavic, mu Voldemort do hlavy zasadil falešný sen o tom, že zajal jeho kmotra a mučí ho na Odboru záhad na Ministerstvu kouzel. Věřil tomu, že je to skutečné, tak jako tomu bylo v případě Artura. Vloupal se k Umbridgové do kanceláře a snažil se ho kontaktovat prostřednictvím letaxové sítě. V místnosti, kde byl krb, zastihl ale jen jeho domácího skřítka Kráturu, který byl nakloněný spíše na Voldemortovu stranu a zalhal mu o tom, že jeho pán není doma a že se již nevrátí. Bohužel byl ale odhalen Umbridgeovou, která si nechala zavolal Snapea, aby ji pomohl z něj dostat informace, co tam dělal. Ten ovšem odmítl a Harry mu předal kódovanou zprávu o tom, co se stalo. Poté, co se mu povedlo přelstít Umbridgeovou, se ihned s přáteli vydal na Odbor záhad v domnění, že tam jde zachránit svého kmotra.
Snape mezitím zjistil, že Sirius není v žádném nebezpečí a nachází se ve svém domě. Upozornil proto Řád na to, co Harry viděl, a ti se okamžitě vydali na ministerstvo, kde již ovšem v Komnatě smrti probíhal souboj mezi studenty a Smtijedy, kteří je zde přepadli s cílem získat věštbu. Členové Řádu se do tohoto souboje zapojili a snažili se děti uchránit. Sirius několikrát nabádal Harryho, ať vezme své přátele a zmizí. Chvilku bojovali bok po boku, až se nakonec Sirius dostal do velmi zuřivého boje se svou sestřenicí Bellatrix, které se povedlo ho zasáhnout kouzlem, což zapříčinilo to, že Sirius propadl Závojem smrti až do své smrti (jednalo se o takový kamenný oblouk se závojem uprostřed Komnaty smrti, kterým, když člověk prošel, tak zemřel a jeho tělo se již nevrátilo).
Po jeho smrti se Brumbálovi konečně povedlo očistit jeho jméno a celá kouzelnická společnost se dozvěděla skutečnou pravdu. Harry si jeho smrt dával za vinu a několik let mu trvalo, než se s ní srovnal, byl pro něj totiž nejbližší osobou, kterou lze přirovnat k rodině.
Jelikož se Sirius nikdy neoženil a neměl děti, tak přímá linie jejich starověké rodiny jeho smrtí zanikla. Dle jeho poslední vůle veškerý jeho majetek zdědil Harry, a to i s domem na Grimmauldově náměstí 12, Kráturou a Klofanem.
S Harrym se po své smrti ještě jednou setkal, a to v podobě svého stínu, který vyvolal kámen vzkříšení (celkem vyvolal čtyři stíny – Siriuse, Remuse a Harryho rodiče), když se chystal vydat Voldemortovi. Ujistil ho, že umírání není bolestivé, že to bylo rychlejší a jednodušší než usínání. Poté ho s ostatními stíny doprovodil k Voldemortovi.
Harryho první syn dostal jméno James Sirius Potter, podle dvou mužů, kteří mu byli otcem. Jeho osobnost byla velmi podobné té, kterou měl Sirius Black.
Konec
Zdroje
text: knihy + https://harrypotter.fandom.com/wiki/Sirius_Black
Komentáře
Okomentovat