"Táta: V tomhle jezeře žije příšera, je obrovská a k snídani žere malé holčičky.
Já: To teda ani náhodou, žádná příšera tam není.
Táta: Jak si můžeš být tak jistá?"
Penelope se po rozvodu svých rodičů odstěhovala s matkou z rodného města Bone Lake do Chicaga. Její otec, novinář, zůstal v Bone Lake a Penelope se sem tedy vrací každé léto, aby s ním trávila čas. Jejich vztah ovšem není zrovna nejlepší. Nemůže mu totiž odpustit rozpad jejich rodiny a taky to, že jí jako malé vyprávěl spoustu příběhů o příšerách, které vlastně ani neexistují. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se otec neživil psaním článků, které jsou plné těchto příběhů a všichni si z něj tak utahují.
"Velice dobře si pamatuji na moment, kdy jsem přestala věřit svému otci.
Stalo se to přesně před tím, než jsem zjistila, že bigfoot neexistuje, a přesně potom, kdy mě v lese málem roztrhal dospělý medvěd černý."
Penelope chce být také novinářkou, ale na rozdíl od otce chce psát články, které jsou postavené na faktech, ne na výmyslech. K přijímačkám na vysokou školu má za úkol napsat článek a rozhodne se, že jej napíše o tom, jak v jejím rodném městě došlo k zavření továrny a následném úpadku celého městečka. Letos má u otce strávit celé léto a je odhodlaná jej věnovat rozhovorům s místními, které by se jí pro článek mohly hodit. Nic ale není tak, jak si to představovala.
Hned po příletu zjistí, že na ní táta zapomněl a nepřijel pro ní na letiště. Po několika neúspěšných pokusech se mu dovolat pro ní nakonec přijede její kamarád z dětství Dex. Ten nechce věřit tomu, že by na ní otec jen tak zapomněl a je přesvědčený, že se mu určitě něco muselo stát, když pracoval na svém dalším článku. Dokonce si myslí, že mohl být i unesen mimozemšťany. Penelope nejprve odmítá, že by se mu něco stalo a stojí si za tím, že je pro něj práce evidentně důležitější než ona a zapomněl, že má přijet. Teorii o mimozemšťanech rozhodně nevěří. Když je ale otec pryč již několik dní a v lese se najde několik za živa upálených lidí a zvířat, tak o něj začne mít opravdový strach.
"Hlava srnce byla úplně ohořelá, jen oči zůstaly, velké a kulaté jako černé kuličky. Vypadal, že se upřeně dívá přes naše ramena, někam do lesa, na něco, z čeho měl strach i po smrti."
Psaní článku o továrně jde stranou a začíná pátrací akce. S Dexem se snaží přijít na to, jakému případu se zrovna věnoval a kam ho to mohlo zavést. Na povrch začne vyplouvat mnoho podivných skutečností, které se až moc podobají konspiračním teoriím o mimozemšťanech. Čím déle pátrají, tím více se sami ocitají ve velkém nebezpečí...
"Nic z toho nesedělo; nic nedávalo smysl. Místo abychom spěli k logickému vysvětlení, všechny tyto informace přidávaly na bizarnosti a zmatku, jako kdybychom o tom četli v bulvárním Enquireru nebo v Podivných zprávách. Jako kdybychom se ocitli v jednom z tátových vlastních příběhů."
Děj je vyprávěn z pohledu Penelope, která nevěří konspiračním teoriím svého otce, a Dexe. Důležitá jsou pro ní fakta, na kterých staví i pátrání po svém otci. Postupně ale začne sama váhat nad tím, co vlastně je reálné a co ne. Během příběhu u ní dochází k vývoji. Z protivné holky, kterou byla na začátku, se nám vyklubala celkem fajn holka, kterou jsem si oblíbila. Dokonce jsem pak i chápala, proč byla ze začátku tak protivná.
Další postavou je tu Dex, Penelopin kamarád z dětství. Jako děti se spolu prakticky vyrůstali, ale čím byli starší, tím se spolu bavili méně. Věří všem konspiračním teoriím o příšerách, mimozemšťanech a podobných věcech, čímž Penelope často vytáčí. Postava Dexe se mi líbila hned od začátku. Bylo vidět, že je to hodný kluk, kterému na Penelope a jejím otci hodně záleží.
Na příběhu se mi hodně líbilo, že se opíral o mysteriózní témata, a měl díky tomu takový sci-fi nádech. Ani na okamžik mi nepřišlo, že by stál na místě nebo že by v něm byla zbytečná omáčka kolem. Byl psaný velmi napínavě a napětí se postupně stupňovalo. Některé události by mohly někomu připadat předvídatelné, mně to tak ovšem nepřišlo. Co se týká konce, tak jsem se popravdě bála toho, jak jej autorka vymyslela. Nakonec jsem ale s koncem celkem spokojená, a hlavně mě vůbec nenapadlo, že by za vraždami v lese mohlo stát to, co za nimi stálo.
Knihu bych určitě doporučila spíše nenáročným čtenářům, kteří si chtějí odpočinout u fajn oddechové mystery, která rozhodně neurazí.
Za knihu chci poděkovat knihkupectví Knihy Dobrovský a jmenovitě Kačce, která mi poskytla recenzní výtisk. Jinak bych se ke knize asi jen tak nedostala a byla by to velká škoda. Knihu můžeš koupit zde.
#spoluprace #recenznivytisk
Komentáře
Okomentovat