4 ⭐ z 5 ⭐
Imelda, Pippa a Adrian jsou hlavní hrdinové tohoto příběhu. Každý z nich je z jiné společenské vrstvy - národa (vládnoucí národ Popeliánů a jim podřízené národy Dividiánů a Táhlorukých) a přitom je spojuje jedno, a to, že jsou účastníky letošního Dostihu – proslulého a nebezpečného závodu na fénixech, kteří byli darováni lidem samotným božstvem. Fénixové jsou výjimeční také tím, že se za úsvitu zrodí z popela a za soumraku se v popel opět mění. Přidáním různých komponentů můžete svého fénixe vylepšit a propůjčit mu různé schopnosti. Pokud chcete tedy vlastnit fénixe, musíte se dokonale vyznat v alchymii, což je v dostihu sice velice důležité, ale také je důležité být dobrý v umění boje, abyste svůj popel dokázali ochránit před soupeři, kteří se jej v noci budou snažit otrávit. Během dne se tedy jezdci snaží dostat co nejblíže cílové pásce a v noci bojují doslova na život a na smrt. Přestože jsou vraždy zakázané, vážné ublížení na zdraví trestné není.
Popeliánka Pippa je jasnou favoritkou závodu. Její rodiče oba před lety Dostih vyhráli a od ní se očekává to samé. Celý život proto tvrdě trénuje. Její přítel Bravos se letos také účastní závodu a jsou dohodnutí, že spolu budou spolupracovat, aby Pippa mohla zvítězit. Bravos tvrdí, že mu nevadí být druhý. Co když to ale není tak úplně pravda?
"Jako dcera dvou bývalých šampiónů to mám v krvi.
Nepřišla jsem proto, abych vás bavila...Přišla jsem zvítězit."
Imelda pochází z rodu Dividiánů. Její rodina je chudá a Imelda si tak nemůže dovolit vlastnit vlastního fénixe, nebo se dokonce účastnit Dostihu. Je ale nadanou alchymistkou, a právě o alchymii točí videa se svým nejlepším kamarádem. Jejich poslední video má takový úspěch, že díky němu získá stipendium a splní se jí její sen – může se účastnit Dostihu. Je vše ale tak růžové, jak to vypadá, a má vůbec nějakou šanci vyhrát?
"Do vozu vstoupím s úsměvem na tváři. Nemusím se k němu nutit, ani ho předstírat. Cítím, že můj plán je správný. Poruším jejich pravidla. Celou tu jejich vzácnou podívanou vyhraju po svém.
Možná že pak uvidí, co Dividiáni dokážou."
Adrian je Táhloruký. Táhlorucí jsou bohatá vrstva společnosti, ale jedno jim chybí – svoboda. Adrian se má stát symbolem nové revoluce a povstání proti Popeliánům. K tomu ale musí vyhrát Dostih a ukázat tak všem, co v jeho lidu je. O vítězství je připravený se tvrdě rvát, však na to taky trénoval nejen svou sílu, jezdecké schopnosti, alchymii, ale dokonce také bystré uvažování. Bude mu to v letošním Dostihu stačit?
"Tihle lidi nemají tušení, co právě probudili. Jsou tak samolibí, nevidí si dál než na špičku nosu. Úplně zapomněli, že lidi z Obzoru byli vždy předurčení k velkým činům.
Zapomněli, že jednou jsme to už skoro dokázali. "
Vládci popela jsou prvním dílem nové fantasy série. Příběhem nás provázejí tři hlavní postavy – Imelda, Pippa a Adrian. Každý z nich vždy vypráví jednu kapitolu. Kapitoly se nepravidelně střídají a vypráví příběh z pohledu každého z nich. Jejich kapitoly na sebe chronologicky navazují, většinou se v čase moc nevracíme. Hrozně se mi líbilo, že zde byla použita kromě ich-formy, na kterou jsme každý zvyklý, i du-forma. S du-formou jsem se v knize setkala snad poprvé, nebo si alespoň nevybavuji, že bych se s ní dříve setkala. Bylo to zajímavé ozvláštnění a příjemná změna. Když jsem četla kapitoly psané touto formou (Pippa), tak jsem si opravdu připadala, že jsem součástí příběhu.
Všichni tři hlavní hrdinové mi přišli sympatičtí hned od počátku. Imeldu a Adriana jsem měla asi nejraději, což neznamená, že bych Pippu neměla ráda. I tak mi byla sympatická, především po zvratu, který se stane druhý den závodu. Imelda s Adrianem mi byli ale přeci jenom o malinkatý kousíček sympatičtější. Na hlavních hrdinech se mi líbilo, jak byli neskutečně inteligentní, odvážní a cílevědomí. Pro každého z nich vítězství znamenalo něco jiného a byli odhodlaní se o svůj cíl rvát za každou cenu. Pro někoho je to prakticky povinnost Dostih vyhrát a pro někoho je to začátek něčeho nového. Všichni tři prošli během příběhu nějakým vývojem. Ani jeden z nich nestál na místě a řekla bych, že všichni v rámci Dostihu dostali nějakou lekci, kterou se nenechali rozhodit, a naopak je to posunulo dále.
Na knize se mi také líbil nápad s koňmi, kteří byli Popeliánům věnováni jejich božstvem (fénixové) a božstvo samotné. Každý fénix se za úsvitu rodil z prachu, do kterého jezdec pomocí znalostí alchymie přidával různé komponenty, které koně mohly buď vylepšit, nebo naopak poškodit. Každý kůň poté na konci dne zemřel a znovu se proměnil v prach. Co se týká božstva, tak to bylo příjemné plus v příběhu. Božstvo příběhu vždy propůjčí takovou zajímavou atmosféru.
Ačkoliv se může zdát, že v této knize jde zejména o samotný závod, tak to není pravda. Tento příběh je ukázkou toho, jak nikdy nemůže fungovat to, když si jedna vrstva společnosti (jeden národ) podmaní tu druhou. Dostih je jen záminkou pro to, aby si lidé uvědomili, že je načase povstat. Je to souboj o moc, o svobodu a o ztracená práva.
Celkově se mi kniha hodně líbila. Styl, kterým je napsána, je velice čtivý. Najdeme zde oddané přátelství, lásku, nenávist, zradu, strach, odhodlání, uvědomění si, společenskou nerovnost a mnoho skvělých zápletek a akce, které určitě nenudí.
Knihu jsem získala od Knihy Dobrovský a Kate Valter, kterým tímto moc děkuji. #recenznivytisk #spoluprace
Pokud tě kniha zaujala, tak si ji určitě neváhej pořídit a dej mi poté vědět, jak se ti líbila.
Komentáře
Okomentovat