Země divů - Zoje Stage

4 ⭐ z 5 ⭐

Země divů je příběhem, ve kterém doslova ožívá příroda - a to jak ve své nejkrásnější, tak ale i nejděsivější podobě.

Orla se se svou rodinou stěhuje z krušného města do dřevěného domku uprostřed ničeho. Její kariéra baletky již skončila, a je tedy teď řada na jejím manželovi Shawovi, aby mohl on budovat tu svou, také uměleckou kariéru. Tento dům a obrovský strom, který se nachází na stejném pozemku, se zdá jako to správné místo, které potřebují. Shaw zde má svou múzu - onen strom a okolní přírodu, a děti s Orlou zde najdou bezpečné útočiště. Nebo alespoň to si Shaw myslí a přesvědčuje o tom Orlu, která je stále na pochybách, ale i tak se do domu nastěhuje.

Hned brzy po nastěhování se ale ukazuje, že to zase taková idylka nebude. Počasí je tu hodně nevyzpytatelné. Shaw tráví celé dny zavřený ve svém ateliéru, kde pracuje na nových obrazech, ke všemu je stále více a více nevrlý. Eleanor Queen, jejich devítiletá dcera, se na novém místě necítí dobře - má z domu strach. Jen mladší z dětí, čtyřletý Tycho, je spokojený. Orla stále více a více pochybuje, zda bylo stěhování na tohle místo opravdu to nejlepší, co pro svoji rodinu mohli udělat.

Eleanor Queen na strom dále zírala se soustředěním, které Orlu znepokojovalo. Nevyčetla z tváře své dcery ani obdiv k tomu úctyhodnému věku, ani zvědavost. Bylo to něco mnohem víc zneklidňujícího. Strach.

Její obavy se zvětšují s přibývajícím množstvím divných přírodních úkazů. Ona i její muž si začínají uvědomovat, že příroda si s nimi dost hraje a její hry jsou stále více a více nebezpečné - silná sněhová vichřice, divní tvorové na jejich zahradě, přírodní úkazy, které vůbec nejsou typické pro jejich oblast... Shaw se dokonce Orle přizná, že s ním příroda promlouvá, což ho dohání k zoufalství. Orla je odhodlaná, že svou rodinu zachrání za každou cenu a z tohoto místa ji dostane. Shaw ovšem není jediný, kdo volání jejich nového domova slyší...a co když už ani odejít nemohou?

Vítr se snažil strhat z ní její domácí oblečení. Přitiskla ruce k hrudi. Z posledních dvou schodů sklouzla, spadla na kolena a jednu ruku zabořila do sněhu. Děti tam někde byly, a podle zvuku jejich hlasů ani ne moc daleko, ale přes zvířený sníh vůbec nic neviděla. Musela se snažit se všech sil, aby aspoň udržela otevřené oči....

...Eleanor Queen znovu zavrtěla hlavou. "Nebylo to normální počasí."

"No, to máš asi pravdu. Bylo to velmi nečekané a silné, ale přesto - byl to jen sníh a vítr. A netrvalo to dlouho. Vyděsilo tě to, ale to je v pořádku. Neztratila ses v tom nebo..."

"Chtělo nás to sníst."

Země divů má být podle označení na obálce hororem, dle mého názoru tomu tak ovšem není. Stále častěji mi přijde, že je za horor označováno vše, kde se vyskytne nějaké nadpřirozeno, které "straší" postavy, ačkoliv by se mnohdy hodilo spíše označení mysteriózní drama, mysteriózní thriller/román... a tato kniha je podle mě další, která patří do této škatulky. Očekávala jsem horor, který jsem nedostala, ale i tak z knihy nejsem vůbec zklamaná. Když jej totiž nazveme pravým jménem (mysteriózní román), tak dostaneme velice uspokojivý příběh, který dostatečně uspokojí veškerá očekávání, která čtenář od takového příběhu může očekávat.

Ze začátku jsem se do knihy vůbec, ale vůbec nemohla začíst. Prvních 100 stránek jsem louskala asi čtyři dny, za to zbylých 280 jsem zhltla za dva večery. Je to jedna z těch knih, která má pomalejší rozjezd a přijde vám, že se tam skoro nic neděje. V momentě, kdy se tam ale začne něco dít, tak se stane neskutečně čtivou. V druhé polovině tempo příběhu zase trochu pokulhává, ale není to už nic, co by vás nudilo či zastavilo ve čtení. Pro mě to byl spíše vítaný odpočinek.

Příběhem nás provází Orla, která mi ze začátku přišla hrozně nesympatická. Vadilo mi její věčné rozebírání toho, zda je jejich stěhování opravdu tou správnou volbou. Přišlo mi, že se stěhuje z donucení, ale místo toho, aby řekla, že tam bydlet nechce, tak bude věčně hledat nějaké důvody, aby se přesvědčila o tom, jak moc je to špatná volba. To se ale velice rychle změní. Začne se potvrzovat, že to opravdu nebyla správná volba, a najednou vám přijde, že její obavy byly jakýmsi varováním, které si ovšem bohužel nechala pro sebe až do doby, kdy už bylo pozdě. Čím příběh ubíhal dále a dále, tak mi byla více a více sympatická a na konci knihy jsem do té postavy byla úplně zamilovaná. Byla to neskutečně silná žena, která by pro záchranu své rodiny byla schopná obětovat vše, a to opravdu vše. Pro mě to byla Máma s velkým M.

Zápletky mi zde nepřišly nějak předvídatelné a napětí, které vyvolávaly, se krásně stupňovalo. Konec se mi hrozně líbil. Nedokážu posoudit, jestli kniha skončila dobře, nebo špatně (a asi ani nechci, abych vám nic nevyzradila), ale musím říct, že to bylo přesně takové zakončení, které se k příběhu dokonale hodilo. Navíc jsem takový konec vůbec neočekávala, za což dávám autorce velké plusové body.

Celkově knihu hodnotím hodně kladně. Maličkosti, které mi na ní vadily, nebyly tak velké, jako ty, které se mi na knize líbily, a proto jí můžu dát s klidnou duší hezké hvězdičkové hodnocení a doporučit jí všem milovníkům všemožných záhad.

"Ne. Ty tomu nerozumíš. Chtělo nás to tady. A ještě jsme neskončili."

Ke knize jsem se dostala díky Kačce a Knihám Dobrovský, kteří mi poskytly jeden výtisk k recenzi, za což jim moc děkuji.