Instablog o knihách

Kdybyste mi ještě tak před měsícem řekli, že se osobně potkám s Cassandrou Clare a ke všemu na soukromém meet & greet pro Českou republiku, tak bych Vás považovala za blázna. To se přeci stává jen ve snech…. Tenhle sen se ale stal skutečností a já tomu stále nemůžu uvěřit. 🙊 Díky skvělé @jana.kaizrova a @booklabcz jsme se spolu s několika dalšími skvělými lovkyněmi stínů mohly vydat do Mnichova a prožít ten nejlepší den v našem životě. 🖤➰ Všechny jsme ze setkání s @cassieclare1 byly pochopitelně nervózní, ale veškerá nervozita z nás opadla ve stejnou chvíli, kdy Cassie vstoupila do místnosti, protože s sebou přinesla neuvěřitelně pozitivní auru. Celé setkání se neslo v příjemném duchu a bylo plné úsměvů a emocí, spouta z nás i brečela štěstím. Na konci nás Cassie sama od sebe obejmula a udělala si s námi všemi společnou fotografii. Musím říct, že na to, jak velká a úspěšná spisovatelka to je, tak se to na její povaze nijak nepodepsalo a patří mezi ty nejhodnější a nejmilejší...

Jokera není nikdy dost - přesně tohle dokazuje toto souborné vydání třinácti příběhů o Jokerovi z celého světa. Každý z příběhů je autentický jak stylem kresby, tak stylem vyprávění, ale i samotnou zápletkou. Některé mě bavily více a některé méně, ale skvělé na všech bylo to, že na každém z nich bylo hned poznat, z jaké země pocházejí, protože se v nich ta daná země krásně odrážela. Samozřejmě tu nechybí ani český komiks, který má na svědomí Štěpán Kopřiva a Michal Suchánek. A musím říct, že jejich dílo předčilo všechny ostatní Jokery z tohoto vydání. A to nejenom velmi provedenou kresbou, ale i scénářem. Český Joker je totiž dokonalým odrazem původního Jokera, neboť má přesně ty vlastnosti, které by měl mít. Ilustrace na přebalu je taktéž práce českého ilustrátora a také se moc povedla. 😍 Jako další se mi hodně líbil komiks od tvůrců z Jižní Korei, který se tomu našemu kresbou sice nevyrovnal, ale scénář zde byl hodně zajímavý, se skvělým vývojem a koncem. Svou kresbou mě pak oslovil...

Pokračování Mafaldina příběhu, který vypráví kniha s názvem Vzdálenost mezi mnou a třešní ( recenze zde ).  Mafalda je zde již o tři roky starší a její zrak je plně zahalen mlhou. Dokáže vidět pouze stíny a jediná barva, kterou dokáže rozeznat, je červená. Se svou nemocí se ale již naučila žít a zvládá fungovat celkem samostatně. Její nejlepší přítel Filippo jí ale i tak moc rád se vším pomáhá. V této knize budeme sledovat nejen Mafaldin statečný boj s nemocí či s problémy dospívajících dívek, a k těm samozřejmě patří i první láska.  „Všechny děti se bojí tmy: myslí si, že je to ta nejstrašidelnější věc na světě. Já ne. Když jsem přicházela o zrak, zjistila jsem, že ve tmě nejsou příšery, jenom stíny mých rodičů, mého nejlepšího kamaráda Filippa a Optima Turcareta… Pro mě je nejstrašidelnější na světě, když jeden z těch stínů zmizí. Potichu." Ačkoliv se mi první kniha o Mafaldě líbila, tak z tohoto dílu nejsem zase tak nadšená. 🥺Nemůžu říct, že by byl vyloženě špatný, ale co ...