"Smrt dělá z celého světa jednu rodinu."
Žijeme ve světě, kde byla poražena smrt. Lidé jsou nesmrtelní, což znamená, že by se svět v případě přelidnění mohl zhroutit, a proto jsou tu smrtky. Jedině smrtky mají právo ukončit lidský život. Smrtky jsou proto velice vážené a uctívané, někdo se jich bojí, někoho fascinují, a někdo je dokonce uctívá.
Citra Terranovová a Rowan Damisch jednoho dne dostanou nabídku od ctihodného smrtky Faradaye, aby se stali jeho učedníky. Ani jeden o to nemají zájem, nechtějí být smrtkou a ukončovat lidské životy, což je ovšem jejich předností. Smrtka si zabíjení nesmí užívat. Smrtka se musí řídit jednoduchými přikázáními, které zní:
1. Zabiješ.
2. Zabiješ bez zaujatosti, předsudků nebo úkladů.
3. Bližním těch, kteří tvůj příchod přijmou, a všem ostatním, kteří si to podle tebe zaslouží, udělíš roční imunitu.
4. Zabiješ bližní těch, kteří budou klást odpor.
5. Lidstvu po všechny své dny sloužiti budeš a tvoje rodina náhradou za to získá imunitu na dobu, dokud budeš naživu.
6. Povedeš příkladný život slovy i činy a budeš si o každém dni psát deník.
7. Nezabiješ žádnou smrtku než sebe.
8. Nebudeš si přivlastňovat pozemské statky s výjimkou róby, prstenu a deníku.
9. Partnera ni potomků míti nebudeš.
10. Nebudeš vázán žádnými jinými zákony než těmito.
Citra i Rowan učednictví nakonec přijmou a začnou se učit, jak být správná smrtka. Na konci jejich výcviku bude do cechu smrtek přijat pouze jeden a ten druhý se může vrátit ke svému starému životu. To by to ale nebylo tak zajímavé, kdyby se něco nezvrtlo...
Láska. Tohle je prostě láska...do téhle knihy jsem se neskutečně zamilovala ♥.
Sledujeme tu příběh Citry a Rowana, a zároveň poznáváme cech smrtek....to, jak to v něm má chodit a jak to ve skutečnosti chodí. Ze začátku knihy mi byl více sympatický Rowan, ale v průběhu knihy jsem si možná o trošku více oblíbila Citru. Ze smrtek jsem si oblíbila hlavně Faradaye, dle mého názoru je to nejmoudřejší smrtka, která se v celém příběhu vyskytuje. Je to jedna z těch smrtek, která ještě stále zůstává věrna starým pravidlům cechu smrtek. Hodně jsem si také oblíbila smrtku Curieovou, která je také velice moudrá a dle mého názoru velice krásná (nebo si ji tak aspoň představuji). Z dalších smrtek jsem si oblíbila také smrtku Voltu, který již patří do nové generace smrtek. Více se k němu nebudu rozepisovat, protože bych až moc vyzradila děj, pokud ale chceš, klidně mi napiš na instagramu do zpráv a můžeme to více prodiskutovat.
Celkově jsem děj hltala od začátku až do konce. Je tu spousta zvratů a napětí. Hodně se mi líbilo to, že Citra a Rowan v průběhu knihy prošli oba velkým vývojem a na konci knihy jsou z nich úplně jiní lidé, než byli na začátku. Vždy se tu střídá jedna kapitola, ve které je děj, s kapitolou, která je úryvkem z deníku smrtky. Díky těmto úryvkům z deníku můžeme nahlédnout do hlavy dané smrtce a vidět, co si myslí, jak přemýšlí a díky tomu jí více poznat. Najdeme tu vážné scény, ale také se u knihy občas zasměješ, nebo si pobrečíš. Tahle kniha má v sobě opravdu vše, co dobrá kniha má mít. Děj rychle utíká a není tu žádná zbytečná omáčka okolo. Vše, co je v knize napsáno, má nějaký svůj účel, který později pochopíme. Je to jedna z těch knih, kterou chcete co nejrychleji dočíst, abyste zjistili, jak to dopadne, ale zároveň nechcete, aby skončila. Nedokážu tu úplně přesně popsat své pocity, které po dočtení této knihy mám, ale jedno vím určitě, a to je to, že hned beru do ruky druhý díl, protože je to asi moje nová závislost.
"Vina je hloupá sestřenice výčitek svědomí." - C. s. Faraday
Jsem ostří, jemuž tvá ruka vládne,
duhovým obloukem tnu.
Srdce jsem já, ale ty jsi ten zvon,
co ponuře věští tmu.
Jestli jsi pěvec, pak píseň jsem já,
nénie žalu pouhá.
Odpověď na vše, co světu třeba,
ta věčná lidská touha.
duhovým obloukem tnu.
Srdce jsem já, ale ty jsi ten zvon,
co ponuře věští tmu.
Jestli jsi pěvec, pak píseň jsem já,
nénie žalu pouhá.
Odpověď na vše, co světu třeba,
ta věčná lidská touha.
Komentáře
Okomentovat