Přeskočit na hlavní obsah

Nimbus - Neal Shusterman


POZOR TATO RECENZE OBSAHUJE SPOILER NA KNIHU SMRTKA! 
Recenze na knihu Smrtka zde.


Nimbus je druhou knihou z triologie Smrtka.


⭐⭐⭐⭐⭐/⭐⭐⭐⭐⭐

"Tomu, co přijde, se nedá uniknout."

Od událostí na konkláve, na kterém se určilo, že smrtkou se stane Citra a ne Rowan, uplynulo zhruba rok. Citra začala užívat své nové jméno, a to ctihodná smrtka Anastázie. Zůstala u ctihodné smrtky Currierové, která se stala její přítelkyní a obě zůstaly věrny starému řádu. Nový řád ale nabývá síly a připojuje se k němu stále více a více smrtek. Anastázie se rozhodla proti novému řádu bojovat zevnitř Cechu smrtek tak, aby zůstal zachován prvotní smysl kosení, který nový řád absolutně popírá. Nový řád má z kosení velké potěšení, nesmírně si ho užívá a celkově se chová tak, jak by se správná smrtka chovat neměla. Bohužel ale neporušuje žádné ze sedmi přikázání, a tak se s tím oficiálně nedá nic moc dělat.

Po Rowanovi se po konkláve slehla zem. Ve světě řádí ale nová smrtka, která má černou kápi (tu smrtky mít nesmějí) a místo toho, aby kosila obyčejné lidi, tak kosí smrtky nového řádu. Proslýchá se, že je to právě Rowan, který se rozhodl, že po tom, co zavraždil smrtky Goddarda, Randovou a Chomskyho, sprovodí ze světa všechny smrtky, které mají dle jeho názoru potěšení z kosení. Má ovšem Goddardův prsten, a tak jej Nimbus musí považovat za smrtku a nemůže tedy do jeho jednání zasahovat. Cechu smrtek se ale jeho jednání nelíbí, a tak po něm pátrá.



"Nikdy nekos v hněvu. Hněv sice může zbystřit tvé smysly, ale zakalí ti úsudek a úsudek smrtky by nikdy neměl být oslabený."


Rozpory mezi starou gardou a novým řádem se stále více a více vyostřují. Anastázie a Currierová se náhle ocitnou v ohrožení života a musejí se začít skrývat. Zdá se, že jediný, kdo by tohle mohl celé vyřešit, je všemocný Nimbus, který ovšem nemůže do záležitostí Cechu smrtek zasahovat. To, co se děje, je ale moc i na Nimba. Dodrží tedy Nimbus toto pravidlo a bude dál jen nečinně přihlížet, jak se dokonalý svět, který stvořil, bortí, nebo se rozhodne zasáhnout a celé to zastavit?


"Zákon hovoří jasně: Nimbus nesmí za žádných okolností zasahovat do záležitostí smrtek. Nimbus smí pouze pozorovat. I když se mu to, co vidí, ani trochu nelíbí."





Říká se, že druhé díly triologie jsou vycpávkové, ale v tomto případě to není vůbec pravda. Za mě byl Nimbus ještě o kousíček lepší, než byla Smrtka.

Hrozně jsem fandila jak Citře, tak Rowanovi v jejich boji s novým řádem a také jejich citům, které k sobě chovají. Nejraději jsem ovšem měla ctihodnou smrtku Currierovou, kterou jsem si naprosto zamilovala, a to ať už šlo o její chování, myšlení či způsob kosení. Tento díl bych řekla, že je daleko více nacpaný zvraty, a to mega zvraty. Když už si myslíš, že tě nedokáže nic překvapit, a že to, co se tam stalo, bylo už maximum, tak se tam stane něco, co ti vyrazí dech ještě více. Několikrát jsem si některé části knihy musela číst opakovaně, protože jsem nedokázala uvěřit tomu, co se tam stalo. Celou dobu jsem osudy postav doslova prožívala s nimi. Během čtení se ve mě vystřídalo neskutečné množství emocí, ať už napětí, strach, radost, zlost, údiv, pochopení či nepochopení.

Zatímco v prvním díle se v knize objevovaly úryvky z deníků smrtek, zde se objevují úryvky z mysli Nimba, který je podle mě naprosto geniální. Také se tu objeví má oblíbená ctihodná smrtka Faraday, který se v boji proti novému řádu vydá po jiné cestě než ostatní. Objeví se tu i mnoho nových postav, a to ať z řad obyčejných lidí, ale i z řad smrtek. Některé z těchto postav si zamiluješ a některé budeš nenávidět.


Opět si myslím, že kniha má v sobě vše, co v sobě má mít a opět je to kniha, kterou jen tak neodložíš z ruky. Já jsem Nimbus hltala od začátku až do konce. Co se týká konce tohoto dílu...ten je neskutečně šokující. Na konci jsem se bála, jak to s mými oblíbenými postavami v závěru knihy dopadne a nechtěla jsem věřit tomu, co se tam odehrálo. Dokonce došlo i na slzy a po úplném dočtení knihy jsem zůstala sedět s knihou v ruce, otevřenou pusou dokořán a neskutečným nutkáním mít třetí díl. Rozhodně si myslím, že pokud se bojíš, že bys po Smrtce mohl/a mít až moc velké očekávání, které by se ti nevyplnily a byl/a bys tedy druhým dílem zklamaný/á, tak se nemusíš vůbec bát, protože Nimbus tvé očekávání určitě naplní, nebo alespoň mé očekávání naplnil a vlastně i předčil. Nemám absolutně nic, co bych této knize mohla vytknout.

"Právě jsme se ocitli v nejhorším ze všech možných světů." - C. s. Asimov


Pryč z kraje Bdění,
ten pro nás není,
poběžme do kraje Šlofíka.

Tam jako ptáci
zmizíme v mracích,
nebo nám budík dotiká.

A tolik korálků,
a tolik cest,
a tolik maršálků,
může nás vést.

Kdo může utíká,
na jih od Bdění,
rovnou do země Šlofíka.

- dětská říkanka (původ neznámý)





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roztříštěná láska - Stacey Marie Brown

Roztříštěná láska je příběhem mladičké Jaymerson, která se zotavuje z děsivé autonehody, při které přišla o přítele. Tenhle zážitek ji nenávratně změnil a přijde si, že už do svého starého života nepatří. Nikdo ji nerozumí, až na jednu osobu, kterou z duše nenávidí, a tou je další přeživší nehody, jednovaječné dvojče jejího mrtvého přítele, Hunter. Dokáží zapomenout na vzájemnou nevraživost a být si oporou v takového těžké chvíli? A kam až by je jejich nové přátelství mohlo zavést? "Vznášela jsem se a točila, jako bych byla připevněná ke křídlům raněného ptáka. Řítila jsem se dolů, směrem k tvrdé zemi. Na okamžik to bylo nádherné, jako bych létala, vznášela se vysoko, svobodná. A pak jsem dopadla. Sklo se roztříštilo, kov skřípal a sténal. Bolest mě připravila o dech a jeden po druhém povypínala mé smysly. A pak… nic. Žádný zvuk. Žádná chuť. Žádný pocit. Žádné já. Jen temnota." Tato kniha byla naprostá emociální smršť, která mě vtáhla hned v první kapitole a nepustila mě až d...

Alcatraz versus ďábelští knihovníci - Brandon Sanderson (1. díl)

Představte si, že byste právě teď zjistili, že to, co Vás celý život učili a vše, co znáte, je vlastně lež a celý svět vypadá a funguje úplně jinak. Přesně to se stalo Alcatrazovi Smedrymu, který třináct let žil v domnění, že nemá žádnou rodinu. Celý život žije po pěstounských rodinách, kterých bylo opravdu mnoho, neboť jej nikdo u sebe dlouho nechce. Ne, že by to byl zlý kluk, ale má takové prokletí, že všechno, na co sáhne, tak se zničí (například kliky od dveří, které mu zůstaly v ruce, už přestal počítat), a tak jej všichni považují za problémového. K třináctým narozeninám mu ale dorazí balíček se vzkazem od jeho rodičů, na kterém stojí, že mu zasílají jeho dědictví. Když otevře balíček, tak v něm najde pytlík plný písku. Vůbec nechápe, co to má znamenat, ale zase tak moc si s tím hlavu neláme. A to až do té doby, než jej kontaktuje muž, který se představí jako jeho dědeček. Ten tvrdí, že se jedná o vzácný písek, který se v žádném případě nesmí dostat do rukou knihovníkům. Knihovní...

Kdo jsem a proč jsem založila tento blog

Ahojky knihomole/knihomolko,  ráda bych Ti tu řekla pár slov o mé maličkosti, abys věděl/a, kdo stojí za tvorbou tohoto blogu a bookstagramu. Jmenuji se Petra Vachlová, ale přátelé mi říkají Péťo, Peťul, nebo Pípo. Jsem obyčejná holka, co miluje knihy, filmy, zvířata, jógu, přírodu a tetování. V současné době žiji Ústeckém kraji s přítelem a pejskem Charliem.  Vystudovala jsem SOŠ v Ústí nad Labem - obor Veřejnosprávní činnost a následně jsem dálkově vystudovala VOŠ v Mostě - obor Právní asistence. Skoro čtyři roky jsem pracovala v oboru, ale nakonec jsem se rozhodla změnit svojí životní cestu a vydat se úplně jiným směrem - začala jsem pracovat jako pedagog volného času. Již několik let jezdím na dětské tábory jako vedoucí, zdravotník nebo hlavní vedoucí. Práce s dětmi mě vždy neskutečně bavila a naplňovala, takže když jsem dostala možnost získat toto místo, tak jsem ani minutu neváhala a vzala ho, protože komu by se nelíbilo, že jeho práce může být zároveň i jeho koníček. S ...