Bradavický speciál - Zakladatelé Školy čar a kouzel v Bradavicích

Škola čar a kouzel v Bradavicích byla založena přibližně kolem roku 990. Na jejím založení se podíleli čtyři velcí čarodějové a čarodějky této doby, a to Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel. Každý z nich si ve škole vytvořil svou vlastní kolej. Koleje nesou jejich jména a studenti do nich jsou rozřazováni podle vlastností a předpokladů, které se shodují s daným zakladatelem.

Mnoho informací se o této čtveřici nedochovalo a mnoho informací, které máme, nejsou historicky podložené. Pojďme se tedy podívat alespoň to, co by se nejvíce mohlo blížit pravdě.

Godrik Nebelvír

Přesné datum jeho narození není známo, odhaduje se, že se narodil někdy před rokem 976 v Anglii. Místo jeho narození se poté na jeho počest pojmenovalo Godrikův důl. Jeho velmi blízkým přítelem byl právě Salazar Zmijozel, se kterým se ovšem, po založení školy, začal značně rozcházet v názorech.

Dle pověstí se uvádí, že se s rodiči v útlém věku přestěhoval do Afriky, aby se zde ukryli před mudlovským honem proti čarodějům a čarodějkám, který probíhal v Anglii. Kouzlům se naučil od svého otce, se kterým měl velmi krásný vztah, ačkoliv byl na něho velmi přísný. Často spolu vyráželi na procházky a povídali si o tom, že by bylo velice užitečné, kdyby existovala nějaká škola pro mladé čaroděje, která by je naučila vše potřebné. Přibližně ve svých osmnácti letech se rozhodl vrátit do Anglie. Usadil se v Prasinkách v blízkosti začarovaného lesa, o kterém často mluvili mudlové, a proto ho toto místo velice lákalo a chtěl přijít na to, zda je opravdu začarovaný, nebo jsou to jen výmysly mudlů. Po svém návratu se spřátelil již se zmíněným Salazarem Zmijozelem. V této době byli již oba velkými čaroději a věřili, že jejich přátelství je trvalé. Nebelvír se mu proto rozhodl svěřit s nápadem o založení kouzelnické školy, kterou později s pomocí dvou dalších velkých čarodějek zakládají.

Také se povídá, že Nebelvír byl velmi odvážný a velmi zdatný v boji. Kromě používání hůlky se také naučil velmi dobře ovládat meč. Ten si nechal zhotovit od nejlepšího skřetího kováře Ragnuka I. - byl oslnivě stříbrný a posázený velkými rubíny. Krása meče neočarovala nejen Nebelvíra, ale také samotného Ragnuka I. Rozhodl se, že chce meč získat zpátky, a tak Nebelvíra lživě obvinil z jeho krádeže. Ten se meče ovšem nechtěl vzdát a pohrozil mu, že jej mečem probodne a stejně tak jeho následovníky, čímž si své vlastnictví obhájil. Skřeti ale dodnes věří, že meč náleží jim, a proto vypráví nepravdivý mýtus o jeho krádeži.

Nebelvír si velmi cenil odvahy, statečnosti a srdečnosti. Podle těchto vlastností si vybíral studenty své koleje. Svůj vlastní klobouk spolu s ostatními zakladateli očaroval k tomu, aby za ně po jejich smrti rozřazoval studenty do kolejí. Všichni čtyři do něj vložili svou moudrost, a proto se mu začalo říkat Moudrý klobouk.

Byl největším zastáncem toho, aby na jejich škole studovali i mladí čarodějové z mudlovských rodin, což bylo právě velkým důvodem rozepří a následně nepřátelství se Zmijozelem (ten jako jediný ze zakladatelů mudlovské čaroděje neuznával).

Není známo, kdy přesně Nebelvír zemřel, zanechal po sobě ovšem svou hůlku, která je v bezpečí uzamčena v Gringottově bance. Moudrý klobouk a jeho slavný meč můžeme najít v Bradavicích. Ke klobouku a meči se váže pověst, která tvrdí, že jsou spolu spojeni nevídaným poutem a kdokoliv se z jeho koleje ocitne v boji a je toho hoden, tak se mu tyto předměty zjeví a pomůžou mu dosáhnout jeho cíle.

Po jeho smrti byl ve škole vyvěšen obraz, který najdeme na jedné z chodeb. Obraz ho vyobrazuje jako vysokého, svalnatého muže s lví hřívou vlnitých rudých vlasů, s plnovousem a zelenýma očima, který je oblečený v nádherné červené róbě se zlatým zdobením. V rukou drží již zmíněný meč a klobouk. Tento obraz je ve škole vyvěšen až do dnešních dní.

Helga z Mrzimoru

Přesné datum jejího narození není známo, odhaduje se, že se narodila ve Walesu, a to přibližně před rokem 976. Není známo, zda se do rodu Mrzimorů přímo narodila, či se do tohoto rodu přivdala. Její nejbližší přítelkyní byla Rowena z Havraspáru.

Se svými přáteli chtěla založit nejlepší kouzelnickou školu na světě, a tak společně postavili Bradavický hrad, ve kterém zřídili zdejší kouzelnickou školu. Na rozdíl od ostatních zakladatelů si Helga své studenty nevybírala na základě ambicí, statečnosti nebo inteligence. Důležitá pro ni byla pracovitost, poctivost, trpělivost a loajalita. Z tohoto důvodu si do své koleje brala všechny studenty, kteří měli alespoň jednu z těchto předností. Byla ochotná vyučovat všechny studenty, a to bez rozdílu a neupřednostňovala žádného studenta před kýmkoliv jiným, i kdyby byl všelijak nadaný. Postavila se také za práva studentů, kteří pocházeli z mudlovských rodin a byla toho názoru, že i oni mají právo na jejich škole studovat.

Helga měla velký dar, který se týkal kouzel, které byly spojeny s přípravou jídel. Tyto své dovednosti předávala dál svým studentům a mnoho z jejích receptů se dodnes v Bradavicích využívá, například při přípravě slavnostních jídel. Z tohoto důvodu má také její kolej svou kolejní místnost v blízkosti kuchyně. Sama Helga se zasloužila o to, že domácí skřítkové mají možnost pracovat v bradavické kuchyni, díky čemuž nemusí sloužit u kouzelníků, kteří si jich často nevážili, týrali je a často zneužívali jejich poslušnosti.

Helga zemřela v 11. století, přesný datum ovšem opět není znám. Jednou z památek, která se po její smrti dochovala, je malý zlatý pohárek s vyrytým jezevcem, který se v jejich rodině dědil po generace. Poslední z rodinných příslušníků, která tento pohárek vlastnila, byla její vzdálená příbuzná Hepziba Smithová. Hepziba byla velmi tlustá, stará, ale bohatá dáma, která ráda vlastnila cenné věci. Kromě zlatého pohárku vlastnila také Zmijozelův medailonek, který se jí povedlo koupit v obchodě u Borgina a Burkese. Měla velkou slabost pro mladého Toma Raddlea, který ji chodil navštěvovat a ukázala mu oba tyto své poklady, což jí stálo život. Tom ji kvůli nim otrávil a udělal z nich své viteály. Další z jejich vzdálených příbuzných je například Zachariáš Smith, který je pochopitelně zařazen do Mrzimoru.

Helga z Mrzimoru je na obrazu vyobrazována jako malá, baculatá, usměvavá žena s hnědými vlasy a modrýma očima ve zářivě žlutých šatech a se zlatým pohárem v rukou. Tento obraz můžeme do dnešních dní nalézt v mrzimorské kolejní místnosti.

Rowena z Havraspáru

Není známo, kdy přesně se Rowena narodila, opět to ale bude před rokem 976. Místem jejího narození je Skotsko. Její blízkou přítelkyní byla již zmiňovaná Helena z Mrzimoru.

Existuje mnoho pověstí, které se vztahují k její osobě - o jejím původu, o tom, jak se stala čarodějkou nebo o tom, jak vznikla škola. Která z těchto pověstí je pravdivá ovšem zůstává neznámé.

Pověstí týkající se jejího původu a toho, jak se stala čarodějkou, je více. V jedné z nich se říká, že se narodila na hradě Havraspár. Jiná zase tvrdí, že se do rodu Havraspárů přivdala. Co se týká toho, jak přišla ke své hůlce, tak tu jsou dvě možnosti - buď si ji zakoupila u rodiny Ollivanderů, kteří se výrobě hůlek věnovali, nebo si ji vyrobila sama. Jak tomu skutečně bylo je ale velkým tajemstvím.

Také se tvrdí, že právě Rowena dala vzniknout vzhledu, umístění a názvu kouzelnické školy. Jednou v noci se jí prý zdálo, že ji bradavičnaté prase vede k útesu u jezera. Na tomto místě tedy vznikl hrad, jehož název byl odvozen od prasete, které ji sem dovedlo.

Kladla velký důraz na vzdělání. Za své studenty proto přijímala pouze ty, kteří se vyznačovali bystrou myslí, moudrostí, kreativitou a chytrostí. Na jejich původu jí ovšem nezáleželo, zejména proto, že velká část jejího rodu byla mudlovského původu.

Rowena z Havraspáru byla velice inteligentní a moudrá žena. Říká se, že dokonce očarovala svůj diadém, který jí měl tyto vlastnosti ještě zvyšovat. Tento diadém ji byl ukraden její vlastní dcerou Helenou, která ji záviděla její slávu a moudrost. Helena s diadémem utekla do Albánie, aby ji matka nenašla. Ta se za zradu své dcery tak styděla, že se rozhodla tuto skutečnost před všemi tajit.

Krátce po těchto událostech Rowena ale vážně onemocněla. Ještě před svou smrtí chtěla alespoň jednou vidět svou dceru, a proto pro ni poslala muže, který byl do Heleny zamilován. Tomu se ji skutečně povedlo najít. Nechtěla se s ním ovšem vrátit domu a muže proto přepadl náhlý nával hněvu, ve kterém ji ubodal. Ze svého činu měl tak vysoké výčitky svědomí, že si okamžitě vzal život (nyní ho můžeme znát jako Krvavého barona - spolu s Helenou jsou kolejní duchové Havraspáru a Zmijozelu). Rowena nakonec umírá na zlomené srdce, které utrpěla po zradě a ztrátě své jediné dcery.

Ukradený diadém byl roky ukrytý mimo hrad, a to až do té doby, kdy jej našel Tom Raddle a udělal z něj další ze svých viteálů, čímž dle Heleny pošpinil vzpomínku na Havraspár a její matku. Nakonec diadém ukryl přímo na hradě.

Najdeme ji vyobrazenou jako krásnou, vysokou ženu s bledou pletí, tmavýma očima a dlouhými černými vlasy. Na pohled se jednalo o velmi přísnou ženu, navzdory tomu byla velmi milující a schopna odpuštění. Její sochu můžeme spatřit v Havraspárské věži.

Salazar Zmijozel

Posledním ze zakladatelů je Salazar Zmijozel. Stejně jako u předchozích zakladatelů, tak i u něj není známo přesné datum jeho narození. Předpokládá se, že se narodil před rokem 976 v Anglii. Jeho blízkým přítelem byl Godrik Nebelvír.

Zmijozel pocházel z čistokrevného kouzelnického rodu, který dokázal ovládat řeč hadů. Jeho hůlka byla vyrobena z hadího dřeva a obsahovala jádro z baziliščího rohu. Pověst praví, že si hůlku měl vyrobil on sám a že měla rozumět jeho hadí řeči. Vynikal také v nitrozpytu. Obě tyto vlastnosti se pak dědili dlouhé roky (zdědil je po něm i Tom Raddle - Voldemort).

Zmijozel si u svých studentů vážil vynalézavosti, odhodlání, mazanosti, ctižádosti a jistého nerespektování daných pravidel. Nejdůležitější pro něj ovšem byla skutečnost, aby jeho studenti pocházeli pouze z čistokrevných kouzelnických rodů. Dle jeho názoru jsou jen oni předurčeni k tomu, aby používali magii.

Nesouhlasil s tím, že ostatní zakladatelé do svých kolejí přijímají i studenty, kteří pocházejí z mudlovských rodin a často tak mezi ním a jimi docházelo ke konfliktům. Konflikty se stupňovaly nakonec to vyostřilo velmi ostrou hádkou mezi ním a Nebelvírem. Z tohoto důvodu se Zmijozel rozhodl školu opustit. Před tím, než školu opustil, v ní ovšem nechal vystavět Tajemnou komnatu.

Tajemná komnata byla vystavěna za účelem očistit školu od všech studentů, kteří nemají čistou krev. V komnatě se ukrýval bazilišek, kterého mohl ovládat pouze právoplatný Zmijozelův dědic. Také pouze ten mohl komnatu na hradě najít a otevřít. Několik století se nevědělo, zda komnata skutečně existuje a kde přesně by se měla nacházet. Vchod do ní se povedlo najít až Tomu Raddleovi, a to v dívčích umývárnách. Otevřít se mu ji povedlo za použití hadího jazyka, čímž vypustil do prostoru školy baziliška, který začal útočit na studenty z mudlovkých rodin.

Salazar Zmijozel vlastnil zlatý medailon zdobený písmenem S, který se spolu s jeho prstenem dědil po generace v jeho rodině. Mezi jeho poslední dědice patřila rodina Gauntů, která vlastnila jak medailon, tak prsten. Gauntova dcera Merope však medailon prodala do obchodu Borgina a Burkese, protože nutně potřebovala peníze. Tak medailon doputoval až k Hepzibě Smithové, kterou kvůli němu zabil Tom Raddle, syn Merope. Prsten zůstal v rodině Gauntů, který byl ovšem opět odcizen Tomem. Ten z obou předmětů udělal své viteály.

Na obrazech je vyobrazován jako muž s dlouhým tenkým plnovousem bílé barvy a zamračeným výrazem. Jeho portréty nalezneme v Bradavické škole, kde se v Tajemné komnatě nachází i jeho nadměrně obrovská socha, kterou tam nechal sám postavit.