Mafalda by chtěla být normální devítileté děvče, které rádo čte, poslouchá hudbu, hraje fotbal a leze po stromech, tak jako každé jiné dítě v jejím věku. Bohužel má ale vzácnou oční chorobu, která ji postupně připravuje o zrak, a ona tak postupně přichází o možnost dělat své oblíbené věci. Jejím světlem ve tmě, která ji postupně zahlcuje, je kocour Optimus Turcaret, školnice Estella, nový kamarád Fillipo a její oblíbená třešeň. Díky svým přátelům se se svým osudem pere statečně a pomalu zjišťuje, že ty nejdůležitější věci jsou stejně vidět pouze srdcem, což znamená, že o ty je její nemoc nemůže připravit.
„Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to, jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnání: jste sami, ale jako by vás někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně.“
Vzdálenost mezi mnou a třešní je velmi dojemný příběh, který je primárně určen dětem, ale své si v něm může najít i dospělý. Celá kniha je rozdělena do několika částí, kdy v každé z nich je Mafaldin zrak o něco horší a my tak postupně sledujeme, jak se její život mění. Ta se na svůj věk se svou nemocí vyrovnává velmi statečně, přesto to není tak, že by kvůli tomu předčasně dospěla. Stále tu můžeme sledovat její dětský a mnohdy až naivní pohled na spoustu věcí, což příběhu dodává na dětské roztomilosti. Na druhou stranu je tu několik filozofických otázek, na které se snaží najít odpověď.
Jedná o krátký příběh, který má sotva dvě stě stran, velká písmenka a obrázky, což vzhledem k tomu, že je určen pro mladší čtenáře, vnímám velmi pozitivně. Jsem přesvědčena, že by se jim díky tomu mohl číst velmi dobře, čemuž by mohlo pomoct i to, že se jedná o celkem čtivý příběh s příjemným tempem. ☺️
Věřím tomu, že by Mafaldin příběh mohl být pro mnoho nemocných dětí dokonce přínosem, neboť by jim mohla být vzorem a hrdinkou v jejich boji. O to více, když autorka hledala inspiraci ve svém vlastním životním příběhu.
Jako třešničkou na dortu je tu krásně barevná obálka a ořízka, která se dokonale doplňuje se sequelem Já, Filippo a třešeň, o kterém Vám povím zase příště (recenze je již zveřejněna zde). 🩷
Za zaslání recenzního výtisku děkuji @slovartcz @booklabcz. 🩷 #recenznivytisk
"Tak jo, jdu na to. Jakmile slyším, že je absolutní ticho, sednu si na kraj postele, nohy nechám viset nad bačkorami a chvíli tak zůstanu. Zdá se mi, jako bych byla na vrcholku horské dráhy, v okamžiku, kdy se vás chystají strčit dolů z prvního sešupu a vy zdvihnete ruce a zavřete oči. Ale já nedovolím, aby to se mnou šlo z kopce. Nikdy."
Komentáře
Okomentovat