Přeskočit na hlavní obsah

Mohla bys být krásná – Holly Bourne


‼️ Tato recenze obsahuje spoilery. ‼️

Mohla bys být krásná je jedna z mála knih, o které absolutně netuším, co o ní napsat, aby to dokonale vystihlo mé pocity. Z počátku se mi její příběh vůbec nelíbil, ale přesto mi svým způsobem přišel čtivý. Čím hlouběji jsem se v příběhu ocitala, tím více na mě ale začal působit. Zhruba tak od poloviny knihy jsem byla příběhem již plně pohlcena a nemohla jsem se od něj odtrhnout.

Celá zápletka byla absolutně šokující – pojednává o brutální genderové nerovnosti, která se schovává za pravidla Doktríny, jimiž se mají ženy řídit, aby byly Krásné. Dodržování těchto pravidel ale není povinností, je to volba každé ženy, zda se rozhodne být Kráskou, nebo Nepřístojnou neboli tou, která se Doktrínou neřídí. Přesto jsou ty, které se rozhodnou být Nepřístojnými, přehlíženy, ponižovány, šikanovány a vytlačovány na kraj společnosti. Kráskám je ovšem dopřáván obdiv a zájem mužů, který je ovšem jen přetvářkou. Ve skutečnosti jsou daleko více ponižovány, neboť s nimi muži jednají jako s věcmi, se kterými si mohou dělat co chtějí a ony si to musí nechat líbit. Když se proti tomu ohradí, tak porušují Doktrínu a riskují, že přijdou o své společenské postavení. Celý tento systém je od kořenů zkažený, většina lidí to ale nevidí, nebo to nechce vidět. Tváří se, že ve společnosti je mezi ženami a muži absolutní rovnost. Přesto se najde skupina lidí, kteří Doktrínu neuznávají a bojují proti ní. Jejich boj ale není vůbec jednoduchý a vítězství je v nedohlednu.


Hlavními hrdinkami tohoto příběhu jsou Belle a Joni. Každá z nich stojí na jiné straně Doktríny. Belle je nejkrásnější Kráska ve městě, ví to o sobě a také se tak chová. Z počátku je velmi arogantní a pohrdá všemi, kdo Doktrínu nedodržují. Pak je tu Joni, Nepřístojná, která všem Krásným leze na nervy tím, jak je sebevědomá a snaží se všechny přesvědčit o tom, že je Doktrína zlo. Jsou tak rozdílné, že není možné, aby mohly být přítelkyněmi, přesto se jejich cesty spojí. Obě dívky během příběhu projdou neskutečným vývojem charakteru, a to zejména Belle, která pochopí, že není se svým životem spokojená a přidá se na Joninu stranu. Cesta za tímhle poznáním bude ale dlouhá a bolestivá. Obě hlavní hrdinky mi byly sympatické, Belle jsem si ale oblíbila o dost více, neboť se mi líbila proměna jejího charakteru, a to, jak se za sebe a za své cíle dokázala bít.

Hlavní hrdinky se nám tu střídají ve vypravování, máme tak možnost nahlédnout každé do jejího života a tím poznat, jak je jejich vnímání Doktríny rozdílné, ale také můžeme sledovat to, jak se cítí a jak na ně celý systém dopadá. Každá z nich nejprve vše popisuje naprosto jinak, postupně se ale ve svých názorech začnou shodovat. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak je každá naprosto jiná, ale ve skrytu duše jsou vlastně úplně stejné, protože touží po tom stejném – po svobodě a pocitu bezpečí.

Kromě genderové nerovnosti se tu objevují další vážná témata, kterými jsou nízká sebedůvěra, PPP, sexuální obtěžování, domácí násilí… a díky nim není tak kniha vůbec veselým čtením, ale je velmi důležité o těchto věcech mluvit, takže jsem ráda, že kniha vznikla a prodává se po světě, aby se mohla dostat mezi více a více lidí, kterým by mohla pomoct si uvědomit spoustu věcí a třeba jim i zachránit život.

Co se týká předvídatelnosti, tak byl příběh celkem dost předvídatelný, hned na počátku mi bylo víceméně jasné, jak to skončí. Přesto se zde objevilo několik neočekávaných momentů a celkově bych řekla, že předvídatelnost zde nebyla vůbec problémem. Přestože jsem věděla, kam příběh směřuje a jak skončí, tak mě jeho konec stejně naprosto odrovnal.

Objevuje se tu spoustu pojmů, které jsou vymyšleny přímo pro tento příběh, a ne všechny jsou tu přímo vysvětleny. Ty, které nejsou vysvětleny, není ale vlastně třeba vysvětlovat, neboť jejich význam čtenáři v kontextu děje dojde.

Mohla bych být krásná je jedna z knih, která ve mně zanechává hluboké emoce, a nejsou to emoce pozitivní. Po dočtení jsem se cítila neskutečně prázdně a šokovaně, a to zejména po dočtení epilogu. On celý ten příběh je totiž šokující, a to zejména díky tomu, že je skutečný. Máme zde sice smyšlený svět a systém, ale na mnoha místech na světě společnost funguje naprosto stejně, z čehož je mi smutno a zle. Ať už jde o kohokoliv, tak by se s nikým nemělo takto zacházet.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji @booklabcz. 🩷 #recenznivytisk

"DOKTRÍNA 
stanoví, že Zlé časy skončily a bylo dosaženo Skutečné genderové rovnosti. 
Doktrína skýtá poučení, jak se ženy a dívky mohou nejlépe začlenit do nového, Emancipovaného světa. 
Doktrína je pochopitelně jen soubor doporučení, ne zákon. 
Každý jednotlivec a jednotlivkyně si může vybrat, zda ji chce přijmout či ne. 
Volbu každé dívky musíme vždy oslavit, ne zpochybňovat. 
Za tohle jsme bojovali."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roztříštěná láska - Stacey Marie Brown

Roztříštěná láska je příběhem mladičké Jaymerson, která se zotavuje z děsivé autonehody, při které přišla o přítele. Tenhle zážitek ji nenávratně změnil a přijde si, že už do svého starého života nepatří. Nikdo ji nerozumí, až na jednu osobu, kterou z duše nenávidí, a tou je další přeživší nehody, jednovaječné dvojče jejího mrtvého přítele, Hunter. Dokáží zapomenout na vzájemnou nevraživost a být si oporou v takového těžké chvíli? A kam až by je jejich nové přátelství mohlo zavést? "Vznášela jsem se a točila, jako bych byla připevněná ke křídlům raněného ptáka. Řítila jsem se dolů, směrem k tvrdé zemi. Na okamžik to bylo nádherné, jako bych létala, vznášela se vysoko, svobodná. A pak jsem dopadla. Sklo se roztříštilo, kov skřípal a sténal. Bolest mě připravila o dech a jeden po druhém povypínala mé smysly. A pak… nic. Žádný zvuk. Žádná chuť. Žádný pocit. Žádné já. Jen temnota." Tato kniha byla naprostá emociální smršť, která mě vtáhla hned v první kapitole a nepustila mě až d...

Alcatraz versus ďábelští knihovníci - Brandon Sanderson (1. díl)

Představte si, že byste právě teď zjistili, že to, co Vás celý život učili a vše, co znáte, je vlastně lež a celý svět vypadá a funguje úplně jinak. Přesně to se stalo Alcatrazovi Smedrymu, který třináct let žil v domnění, že nemá žádnou rodinu. Celý život žije po pěstounských rodinách, kterých bylo opravdu mnoho, neboť jej nikdo u sebe dlouho nechce. Ne, že by to byl zlý kluk, ale má takové prokletí, že všechno, na co sáhne, tak se zničí (například kliky od dveří, které mu zůstaly v ruce, už přestal počítat), a tak jej všichni považují za problémového. K třináctým narozeninám mu ale dorazí balíček se vzkazem od jeho rodičů, na kterém stojí, že mu zasílají jeho dědictví. Když otevře balíček, tak v něm najde pytlík plný písku. Vůbec nechápe, co to má znamenat, ale zase tak moc si s tím hlavu neláme. A to až do té doby, než jej kontaktuje muž, který se představí jako jeho dědeček. Ten tvrdí, že se jedná o vzácný písek, který se v žádném případě nesmí dostat do rukou knihovníkům. Knihovní...

Kdo jsem a proč jsem založila tento blog

Ahojky knihomole/knihomolko,  ráda bych Ti tu řekla pár slov o mé maličkosti, abys věděl/a, kdo stojí za tvorbou tohoto blogu a bookstagramu. Jmenuji se Petra Vachlová, ale přátelé mi říkají Péťo, Peťul, nebo Pípo. Jsem obyčejná holka, co miluje knihy, filmy, zvířata, jógu, přírodu a tetování. V současné době žiji Ústeckém kraji s přítelem a pejskem Charliem.  Vystudovala jsem SOŠ v Ústí nad Labem - obor Veřejnosprávní činnost a následně jsem dálkově vystudovala VOŠ v Mostě - obor Právní asistence. Skoro čtyři roky jsem pracovala v oboru, ale nakonec jsem se rozhodla změnit svojí životní cestu a vydat se úplně jiným směrem - začala jsem pracovat jako pedagog volného času. Již několik let jezdím na dětské tábory jako vedoucí, zdravotník nebo hlavní vedoucí. Práce s dětmi mě vždy neskutečně bavila a naplňovala, takže když jsem dostala možnost získat toto místo, tak jsem ani minutu neváhala a vzala ho, protože komu by se nelíbilo, že jeho práce může být zároveň i jeho koníček. S ...